(1)    Kam ty chodíš, slunko zlaté,                          (3)    „Za horami jiné hory,
        kam ty chodíš spát,                                                za lesy zas les,
        když se večer do červánku                                     a já stále musím dále,
        kloníš na západ?                                                    zítra jako dnes.

(2)    Za lesy a za horami                                       (4)     Jiným lidem, jiným krajům
        skládáš svou skráň,                                                nesu bílý den,
        anebo tě k odpočinku                                            zatímco vás do náruče
        vítá mořská pláň?                                                  pojal noční sen.

                                                                              (5)     Vy budete dávno spáti,
                                                                                       jiní budou bdět – 
                                                                                       A já oka nezamhouřím,
                                                                                       než se skončí svět.“


                                                                                   (J. V. Sládek, Zlaté slunce)

TEXT 1

Největším savcem dneška je zároveň také největší známý živočich všech dob, kytovec plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus). Rekordmanem je pouze z hlediska hmotnosti, protože jeho maximální zjištěnou délku 33,6 metru hravě překonávalo několik druhohorních dinosaurů. Ovšem s jeho délkou se rozhodně neřadí mezi trpaslíky. K hmotnosti 190 tun se už ale žádný suchozemský tvor zřejmě nikdy nepřiblížil. Na souši je největším savcem a také největším suchozemským zvířetem současnosti slon africký (Loxodonta africana) s maximální zjištěnou hmotností 12,2 tuny a výškou rovných 4 metrů v kohoutku. Ale mějme na paměti, že ještě vyšší je žirafa (Giraffa camelopardalis), jejíž rekordní změřený jedinec čněl do výše 5,87 metru.

                                                                (www.stoplusjednicka.cz, upraveno)

TEXT 2

Slabikotvorná souhláska tvoří slabiku, např. vlk, krk, ml-ha, kr-tek, ví-tr, ne-sl. Proto se v jedné slabice spolu s ní nacházejí pouze souhlásky (a žádná samohláska už není potřeba).

TEXT 1

1. Namaloval jsem černobílý obrázek.                             6. V šatní skříni jsem si udělala místo.
2. Na počítači jsem vytvořila novou prezentaci.              7. Jahodovou zmrzlinu si dávám nejraději.
3. Telefon jsem nechala v pokoji na stole.                       8. Velmi se bojím myší.
4. Dřevorubec pracuje se dřevem v lese.                         9. Můj bratr má ve škole v oblibě dějepis.
5. Byli jsme se podívat na plavecké závody.                   10. Musíme si to už konečně zapamatovat.

TEXT 2

Složeniny jsou slova, která vznikla spojením dvou či tří základových slov a mají tudíž více kořenů, př.: žáruvzdorný, velkoměsta.

Kras je opravdu krásnou krajinou. V takové krajině jsou hojné vápence, které jsou pod zemí i na povrchu. Vápenec by se nám sice ve sklenici vody rospustit nepodařilo, ale kdybychom jej polily vodou trochu kyselejší – třeba zředěnou kyselinou chlorovodíkovou – pak zašumí a za chvíly je po něm. V přírodě jsou takové kyselejší vody dost hojné. Jejich kyselost obvykle způsobuje přímněs oxidu uhličitého. Jestliže tyto vody působí na vápenec tisíce let, nelze se divit, že jeho kusy vypadají jako ementál.

                                                                                    (Z. Kukal, Geologická abeceda)

(1)    Byl prvorozeným synem českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Jeho křestní jméno bylo Václav, jméno Karel dostal při biřmování po kmotru – francouzském králi Karlovi IV. Sličném. Za pobytu na královském dvoře ve Francii navštěvoval přednášky na pařížské artistické fakultě. Jeho učitelem a rádcem byl Pierre de Rosieres, v r. 1342 zvolený za papeže. V letech 1330–1333 spravoval severoitalské državy svého otce. V r. 1333 ho Jan Lucemburský na naléhání české šlechty pověřil správou Čech a Moravy.

(2)    Českým králem se stal v r. 1346, **** jeho otec zahynul v bitvě u Kresčaku. Korunován byl novou svatováclavskou korunou v r. 1347. Už v r. 1346 byl zvolen a korunován na německého krále. Na římského císaře byl nejspíše korunován ve Svatopetrské bazilice v r. 1355. – Po Karlově smrti zdědil český trůn (Čechy a Slezsko) jeho syn Václav IV., Uhry syn Zikmund, Moravu tehdy dostali do držení Karlovi synovci Jošt, Prokop a Jan.

(3)    Karel IV. učinil mnohé k prospěchu Českého království, za což ho také mistr Vojtěch Raňkův z Ježova v pohřební řeči nazval „Otcem vlasti“. Jeho právně politická koncepce českého státu navazovala na velkomoravskou a přemyslovskou tradici, doplněnou myšlenkou karolinské říše. K posílení náboženského a vůbec duchovního života přispěl už v r. 1344 založením pražského arcibiskupství, **** také v r. 1347 založením Emauzského kláštera na Novém Městě pražském pro mnichy slovanské liturgie.

                                                                                    (phil.muni.cz, upraveno)

Řecko je hornatá země, takže má nedostatek úrodné půdy. Zdejší menší řeky nezpůsobují záplavy, proto obdělávání půdy vyžaduje větší úsilí. Na rozdíl od Egypta je tu však mnohem více dešťových srážek.
    Většina lidí se stejně jako v ostatních starověkých státech živila zemědělstvím. Nejvíce se dařilo vinné révě a olivám. Pěstovaly se i luštěniny a ovoce (např. fíky). Úroda obilí nestačila k obživě, proto se ho část musela dovážet.
    Členité pobřeží s mnoha ***** bylo vhodné k budování přístavů, potřebných k mořeplavbě a obchodování s jinými zeměmi. Však také Řekové prosluli jako stavitelé lodí a mořeplavci.

                                          (J. Bednaříková, L. Kysučan, M. Fejfušová, Dějepis 6, upraveno)