TEXT 1

(1) V kamnech praská,
dědek každou chvíli

svadlé ruce sobě zahřívá,
kolo vrčí, syn si s prací pílí,
nádobu si z dřeva vyrývá.

(2) Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají –
„Hele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z rukou létají!

(3) Dřevo ukradl jsi v panském lese –
komu děláš z něho koryto?“
„Dědovi; – již se mu ruka třese,
nádobí už všechno rozbito.“

(4) „Nauč mne to!“ – „Vida toho kluka,

nač by tvá to ruka uměla?!“
„Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!“

(5) V kamnech praská,
dědek shrben pláče,
svadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče –
„Táto, proč se kolo nehýbá?“

 (J. Neruda, Dědova mísa)

TEXT 2

PERSONIFIKACE – básnický prostředek, jehož podstatou je přenesení lidských vlastností a činností na neživé věci, živočichy nebo abstraktní pojmy (např. bubliny tančí).

Pro m_ je důležité rozum_t svým emocím a um_t se upřím_ zasmát.

(1) Olympijské hry jsou jednou z nejvýznamnějších sportovních událostí. Her se účastní tisíce sportovců z celého světa. Olympiáda se koná každé čtyři roky, přičemž každé dva roky se střídá olympiáda letní a zimní.

(2) První zmínky o olympijských hrách sahají až do antického Řecka. Antické olympijské hry se konaly v řecké Olympii zhruba do 5. stol. a účastnit se jich směli pouze muži. V 18. a 19. století proběhlo několik pokusů o vzkříšení olympijských her. Obnovit olympiádu se podařilo až francouzskému učiteli a historikovi Pierru de Coubertinovi. První novodobé olympijské hry se tak konaly roku 1896 v Athénách. Jednalo se o letní olympiádu, zimní olympijské hry se uskutečnily poprvé až v roce 1924 ve francouzském Chamonix.

(3) Novodobé olympijské hry čítaly 9 sportovních disciplín. S popularitou her počet zařazených sportů prudce narůstal. V roce 2000 Mezinárodní olympijský výbor rozhodl, že disciplín na letní olympiádě nebude více než osmadvacet. Na letních olympijských hrách v Tokiu 2021 se po osmi letech do výčtu olympijských sportů vrátil baseball a softball a byly zařazeny i zcela nové sporty – sportovní lezení, karate, surfing a skateboarding.

(4) S událostí se pojí i několik olympijských symbolů. Nejznámějším z nich jsou barevné olympijské kruhy navržené roku 1913 Pierrem de Coubertinem, které jsou symbolem světa propojeného s olympijskou myšlenkou. Původně se věřilo, že každý kruh představuje jeden světový kontinent (modrý – Evropa, zelený – Austrálie a Oceánie, červený – Amerika, černý – Afrika, žlutý – Asie), to však bylo Mezinárodním olympijským výborem (MOV) vyvráceno. Mezi olympijské symboly patří také vlajka, olympijský oheň, hymna nebo olympijské motto, slib a v neposlední řadě medaile pro tři nejlepší sportovce v dané disciplíně. Medaile sportovci poprvé dostali roku 1904.

(www.seznamzpravy.cz, upraveno)

Bylo chladné zimní odpoledne. Anna seděla u svého okna v pokoji. Koukala se ven z okna na zasněženou ulici. Zástupy lidí spěchali z obchodů do domovů a vítr si pohrával s bílými vločkami. Postupně se všichni z ulic začali vytrácet. Jen na chodníku stál osamoceně starší muž. Měl na sobě starý svetr a ruce si zoufale třel, aby se zahřál. Když ho Anna spozorovala, zamyslela se nad tím, jak dlouho tam už stojí. Najednou se zarazila a přemýšlela. Zaslechla o příbězích lidí, kteří nemají domov ani místo, kam by mohli jít. Je možné, že tento muž nemá své obidlí? I když začalo mohutně sněžit, muž stál venku stále na stejném místě a třásl se zimou. Anna bez váhání vstala ze židle, oblékla si teplé oblečení a vyběhla ven. S náručí plnou teplích dek a několika konzervami jídla se blížila k osamělému muži. Nabídla mu deku a jídlo. Byl zpočátku zaskočený, ale poté se usmál a vše přijal s vděčností a pokorou.

TEXT 1

(1) Nathan P. Nathan rozhodně nebyl žádný jazykový zelenáč. Mluvil plynně, suverénně používal nejrůznější rčení a nešetřil hovorovými výrazy. (xxxx)

(2) Všem spolužákům se líbil. Bylo mu něco málo přes dvacet, byl energický, rusovlasý, rozevlátých způsobů, mrštného jazyka. A smál se. Pořád se smál. Vypadal jako nejšťastnější mladík na světě. A jeho smích byl nakažlivý. Dokonce i Hyman Kaplan, který zrovna nenosíval srdce na dlani, přizvukoval smíchu Nathana P. Nathana kamarádským pochechtáváním.

(3) Pan Nathan se od ostatních spolužáků lišil i jiným svérázným rysem. Ať byla venku jakákoli teplota, nosil vždy jen lehký svetřík, nikdy sako nebo plášť. (Na pravém boku měl dva svislé žluté pruhy a na levé kapse tlustě vyšité TOŽ – což byly iniciály jeho basketbalového mužstva, jehož název, „Team odvážných žraloků“, se mu v plném znění skvěl na zádech.) Jakmile překročil práh učebny, okamžitě si svetr svlékl. Při vyučování seděl – nabit vědomostmi a elánem – v košili s krátkými rukávy. Pod okrajem zkrácených rukávů se mu klenuly bicepsy zvíci bramboru, svaly tak utěšeně mohutné a ztepilé, že se k nim co chvíli stočil toužebný pohled slečny Tarnovské.

(4) Jediné, co profesora Parkhilla na mladém Nathanovi znepokojovalo, bylo to, že nikdy nevypracoval domácí úkol. Vždycky měl nějakou věrohodnou omluvu: „Pracoval jsem přes čas.“ „Onemocněl mi strýček.“ „Musel jsem navštívit sestru.“ A když byl vyvolán k tabuli, vždycky nějak zdůvodnil, proč tam nemůže jít: „Vymkl jsem si zápěstí.“ „Děsně mě bolí kuří oka.“ „Včera večer jsem se přetáhl na košíkové.“

(L. Rosten, Pan Kaplan má stále třídu rád)

TEXT 2

CHARAKTERISTIKA VNĚJŠÍ – popis toho, jak kdo vypadá (Má dlouhé černé vlasy.)

CHARAKTERISTIKA VNITŘNÍ – popis charakterových vlastností (Je upřímný.)

Román Druhé město oceňovaného spisovatele Michala Ajvaze posloužil jako předloha pro stejnojmennou operu. Nastudoval ji brněnský soubor Ensemble Opera Diversa, který letos slaví 20. výročí. Premiéra se uskutečnila v sobotu 16. prosince v prostorách Co.Labs v Kounicově ulici. Čtyřiasedmdesátiletý Ajvaz, který je držitelem Státní ceny za literaturu i ceny Magnesia Litera pro knihu roku, vydal Druhé město poprvé v roce 1993, opravené vydání pak následovalo v novém tisíciletí. Tato próza někdy bývá přirovnávána k takzvanému „magickému realismu“, jindy k městské fantasy nebo surrealismu. Příběh pojednává o osamělém hrdinovi, který v antikvariátu narazí na svazek ve vazbě z tmavě fialového sametu psaný neznámým písmem, na němž není ani název, ani jméno autora. Skrze něj pak objevuje dosud neznámé „druhé“ město, z něhož publikace pochází a které existuje v podivné symbióze s Prahou. Dvouaktovou operu podle této předlohy nyní zkomponoval čtyřiačtyřicetiletý boskovický rodák Ondřej Kyas, jinak známý z kapely Květy nebo jako spoluhráč písničkářky Muchy. „Opera v sobě spojuje klasickou hudbu, kde akustické nástroje doplňují syntezátory, kde zpívaná linka navozuje atmosféru, zatímco mluvené slovo posouvá diváka prostorem a dějem, kde scénografie spolupracuje s prostorovou instalací, videoartem a lightdesignem,“ popisuje režisérka Kateřina Křivánková.

(Vzhledem k povaze úlohy není uveden zdroj.)